*1916 – †1983
Jiří Sehnal se narodil 18. února 1916 v Sendražicích u Kolína. Celé své mládí prožil v Lázních Bělohradě. V Bělohradě bydlel se svou rodinou v budově bývalé Spořitelny na začátku náměstí K. V. Raise, dnes ulice T. G. Masaryka čp. 287. Základní školu absolvoval taktéž v Lázních Bělohradě. Poté studoval na učitelském ústavu v Jičíně, kde také v roce 1935 maturoval. Po absolvování maturity se přihlásil do školy pro důstojníky letectva v záloze, kde se podrobil výcviku polního pozorovatele – letce. Prezenční vojenskou službu nastoupil u 1. letky Leteckého pluku T. G. Masaryka, kterou ukončil v hodnosti četaře – aspiranta.
V dubnu roku 1939 se pokouší o první přechod do Polska, kde je však zadržen polskými četníky a předán gestapu. Z následné eskorty se mu však podařilo uprchnout. Po tomto zdařilém útěku se snaží naplánovat další termín svého opuštění Protektorátu Čechy a Morava, tentokráte se skupinou škpt. Bohumila Lišky. Než došlo k druhému útěku, chtěl se s Lázněmi Bělohrad rozloučit po svém. Jelikož se ve svém volném čase vždy věnoval tenisu, zúčastnil se ještě tenisového turnaje v Bělohradě, který se konal na počátku srpna. Tento turnaj vyhrál a jako odměnu dostal láhev whiskey, kterou si uschoval u majitelky lázeňského hotelu pro lepší příležitost, která se mu však naskytla až za dlouhých šest válečných let.
Po svém druhém útěku se dostává se skupinou do Polska. V létě roku 1939 již neměl možnost transportu do Francie. Z tohoto důvodu zůstal v Polsku, kde v srpnu téhož roku vstoupil do služeb polského letectva. Po vypuknutí války sloužil u první československé letecké jednotky – Czechoslowacka Eskadra Rozpoznawcza vyzbrojené letouny Potez XXV a RWD 8. Četař Sehnal létal u této jednotky jako pozorovatel v posádce s četařem Josefem Bláhou, kde jejich posádka nalétala dvacet operačních hodin. Dne 17. září 1939 byl jejich Potez XXV č. 71, který pilotoval čet. Bláha, těžce poškozen palbou palubních zbraní německých bombardérů. Letoun musel nouzově přistát a byl zničen. Sehnal byl vážně zraněn na hlavě. Z místa havárie prchají oba směrem na východ, kde jsou internován sovětskou armádou, která v té době obsazovala východní část Polska. Oba letci se přes několik věznic a sběrných táborů dostávají ke skupině pplk. Ludvíka Svobody v Jarmolincích. Zde Sehnal následkem zmíněné havárie s připojením infekce, umocněné nedostatečnou lékařskou péčí, těžce onemocněl. Jeho stav byl natolik vážný, že se začaly mezi jeho spolubojovníky vybírat peníze na jeho pohřeb. Sehnalův mladý organismus byl naštěstí natolik silný, že se jeho zdravotní stav postupně zlepšil a on se v březnu roku 1941, dostává jedním z transportů na základnu RAF v Palestině. Zde však při lékařské prohlídce ukázalo, že jeho předchozí zranění mu zanechalo trvalou a nevyléčitelnou ztrátu levého oka a částečnou ztrátu sluchu, což pro něj znamenalo konec aktivního létání. Následovala jeho cesta lodí do Anglie, kde v červnu 1941, kde byl přijat na základně RAF ve Wilmslow. Po absolvování kurzu pro zpravodajské důstojníky letectva, byl počátkem roku 1942 poručík Sehnal přidělen k 310. stíhací peruti, kde působil až do ledna 1944. Tehdy se dobrovolně přihlásil k nově vznikající letecké jednotce v SSSR, kde byl pro svou znalost ruštiny přijat. Zde se stal pobočníkem velitele 1. čs. Stíhacího pluku. V říjnu 1944 po ústupu zbytku jednotky zůstal na Slovensku a bojoval jako partyzán horách. Konec války jej zastihl na Slovensku, odkud se do osvobozené Prahy dostal 22. května 1945.
První jeho cesta vedla do Lázní Bělohrad za jeho rodiči, kteří byli během války vězněni, a on o nich neměl žádné zprávy. Rodiče německé věznění přežili a bydleli v domě čp. 351 ve Vachkově ulici, kde se s nimi šťastně shledal. Štábní kapitán Jiří Sehnal byl po roce 1948 vyšetřován a dokonce zatčen kvůli odchodu jiných důstojníků na západ a v roce 1949 dochází k jeho propuštění z armády.
Za svou válečnou činnost Jiří Sehnal obdržel na 30 československých a spojeneckých vyznamenání a řádů, mezi jiným dvakrát Československý válečný kříž, medaili za chrabrost, Řád slovenského národního povstání a další. Zemřel v Kolíně dne 13. června 1983, kde je i pochován.
